Na srpnovém táboře nás čekal závod s časem.

Hned první den ráno jsme se setkali se strážci stroje času. Strážci nám přečetli dopis od vynálezce Abrama Albertini Siciliana, který nás požádal o pomoc – parta zloduchů pod vedením Václava Stína (parta si říkala Stínovci) vynálezci ukradla kapesní hodinky umožňující cestovat do minulosti s tím, že chtěla vyloupit několik říší v minulosti. Vynálezce nás tedy požádal, abychom Stínovce zastavili. A aby to bylo možné, ukryl u nás jeden provizorní stroj času v podobě dřevěných dveří v lesíku. Strážci měli od dveří klíč, tak nám rozdali cestovní karty (kam budou táborníci sbírat celý tábor razítka) a provedli nás strojem času.

Ihned jsme se ocitli ve starověké Persii na královském dvoře a vyslechli jsme rozhovor místních dam, které si vyprávěli o událostech na dvoře. Poslechli jsme si tak (a i viděli – skupina vedoucích a starších dětí nám příběh zahrála) biblický příběh o odvážném Danielovi. Připomněli jsme si tak, že čestnost a víra jsou důležitější než moc a bohatství a silnější než jakékoli úklady a zlé úmysly.

Poté se děti starší 12ti let vydaly s vedoucí Sárou na pěší výlet, na kterém si zahrály hru „Scavenger hunt“ a na společném diskuzním workshopu se zamyslely nad tématem, jakým způsobem pohlíží každý na sebe, na své okolí a na svůj život a jak to ovlivňuje každodenní chování (dle části knihy 7 návyků úspěšných teenagerů).

Mezitím si všechny mladší děti postupně ve třech skupinách obešly tři stanoviště, kdy si vyzkoušely lukostřelbu a sportovaly,

na perském tržišti si vyzkoušely měření, vážení a smlouvání

a s vedoucí vyráběly přívěšky a ozdoby ze sušených květin a epoxidové pryskyřice.

Další den nás stroj času zanesl do 17. století do města Lešno, kde právě probíhalo setkání pana radního a jeho zámožných přátel z okolí. Rovnou jsme se na setkání také přidali. Pan radní nás tak všechny dovedl za Janem Amosem Komenským, který nám pověděl o své práci a přečetl krátký úryvek ze své knihy „Labyrint světa a ráj srdce“. Následovalo povídání o Janu Amosu Komenském a o pracovitosti.

Poté k nám přijel host se zajímavým interaktivním povídáním pro děti o divoké zvěři v našich lesích. Přivezl s sebou řadu obrázků a atrap na ukázku. Mimo jiné nám nechal kolovat i snímky zvířat z fotopastí. Nakonec si děti mohly vyplnit křížovky a různé doplňovačky zaměřené např. na poznávání zvířat a jejich stop.

Třetí den jsme se dostali do 19. století přímo na schůzku obrozenců, které se zúčastnili dokonce i Josef Jungmann a Josef Dobrovský a další buditelé. Děti se tak dozvěděly, kdo to Jungmann a Dobrovský vlastně byli a co udělali. Na schůzku (scénku od části vedoucích a starších dětí) navazovalo zamyšlení o tom, že každý má v sobě poklad (jedinečné obdarování).

Mladší děti si pak obešly tři stanoviště – na prvním procvičovaly fyzickou zdatnost a zručnost,

vyráběly z rychle schnoucí hmoty

a zahrály si ymkařskou hru Tritet podobnou více známější hře Aktivity.

Děti starší 12ti let mezitím nakrájely zeleninu na kotlíkovou polévku a některé pak pomáhaly i s vařením. Většinu část dopoledne si pak vyráběly přívěšky z epoxidové pryskyřice (stejně jako mladší děti při pondělním programu).

Čtvrtý den se děti strojem času dostaly do 14. století do Prahy. Staly se svědky otevření Karlova mostu, na které se přišlo podívat spousta lidí – bohatých dam i chudších měšťanů. Dorazil dokonce i sám Karel IV. Na scénku jsme navázali krátkým zamyšlením zaměřeným na následující citát Karla IV.: „Nezáviďte jeden druhému, ale mějte raději lásku mezi sebou, neboť závist plodí zášť.“ S dětmi jsme si krátce povídali o závisti a o srovnávání se s druhými.

Pak si děti mohly vyzkoušet rozdělávat oheň a opéci si nad svým ohníčkem marshmallow.

Na další část dopoledne k nám dorazila trojice šermířů, která si pro nás připravila moc pěkné ukázky soubojů i s besídkou o středověkých zbraních, zbroji i oblečení. Děti si směly vše prohlédnout a spoustu věcí i půjčit do ruky.

Poslední den jsme se strojem času dostali na konec 19. století do Anglie. Ve scénce jsme viděli královnu Viktorii s dalšími elegantními dámami a dokonce i dva elegány, z nichž jeden byl samotný George Williams, zakladatel organizace YMCA. A my jsme se stali svědky právě chvíle, kdy královna Viktorie pasovala George Williamse na rytíře (a udělila mu tak titul sir) za zásluhy a přínos YMCA (a to se opravdu stalo roku 1894). Po scénce jsme navázali zamyšlením o tom, jaká důležitá vlastnost dovedla George Williamse až k založení ymky, která zlepšila život mnoha lidem. Bylo to tím, že měl zájem o druhé a chtěl pomoci. A to i třeba těm, kteří na něj nebyli zrovna hodní.

Poté nás čekala ještě poslední zkouška, ve které děti obešly devět stanovišť zaměřených na třech pilířích, které se snaží YMCA rozvíjet – duch (např. zamýšlení se nad hodnotami, budování přátelství), duši (např. rozvoj charakteru, vyrábění, výuka) a tělo (např. fyzické aktivity, péče o zdraví). Děti si tak zopakovaly některé věci z předešlých dnů a vyzkoušely si i nějaké nové – střílely ze vzduchovek, tvořily geometrické tvary z křupek a ze špejlí, poznávaly po hmatu zvířátka a přiřazovaly je k charakterovým rysům (dle přísloví), poznávaly středověké zbraně, hádaly význam českých slov vymyšlených obrozenci, poznávaly stromy, prokázaly fyzickou zdatnost při plnění několika úkolů u workoutové sestavy, mohly si vyzkoušet box do boxovacího panáka, seřazovaly obrázky k příběhu o Danielovi z prvního dne tábora a povídaly si o jeho charakterových vlastnostech. Za splnění úkolů pak dostávaly razítka do kartičky.

Také se děti v průběhu tábora vozily na lodi,

hladily si králíčky a kočky,

hrály si na AirTracku a na trampolíně,

navlékaly korálky,

koupaly se v rybníce,

vyrazily na výlet na kolech (starší děti)

a plnily úkoly v cestovní kartě a sbíraly tak nálepky.

Každý den jsme se také v rámci dobrodružné hry utkali se zloduchy Stínovci a nakonec je i porazili a získali ukradené hodinky času zpět.