V červenci nás čekala dobrodružná cesta kolem světa. Hned první den tábora děti navštívil dobrodruh, který nás zasvětil do příběhu celotáborové hry. Děti tak slyšely o (vymyšleném) cestovateli, který přesně před 100 lety dokončil svou cestu kolem světa. Získané bohatství pak odkázal skupině cestovatelů a dobrodruhů, která přesně za 100 let jeho cestu zopakuje. Truhlu s pokladem se nám již podařilo před táborem získat, ale protože byla zamčená na pět zámků, nikomu se nepodařilo k pokladu dostat. A s tím se nám děti rozhodly pomoci.

První den se znenadání objevilo cizí auto, ze kterého za epické hudby vystoupili dva „agenti“, kteří dětem přivezli cestovní pasy ve starém cestovatelově kufru, aby se každý táborník mohl plánované cesty kolem světa zúčastnit. Každý den pak do získaných pasů děti dostaly razítka za navštívené země.

Cestovatel zanechal ke každému klíči nápovědu. První nápovědou byl citát Francouze jménem François de La Rochefoucauld – „Skutečný přítel je největší z pokladů, a přece se lidé pachtí za těmi menšími.“ K této nápovědě jsme si poslechli skutečný příběh od naší hlavní vedoucí Gábi, která nám vysvětlila, co to znamená být skutečným přítelem. A protože byl citát od Francouze, napadlo nás, že by první klíč mohl být ve Francii.

Ve Francii děti hrály různé hry a učily se při nich některá ze základních francouzských slovíček.

A učily se poznávat země na mapě a vyhledávat v atlasu.

Také společně stavěly Eiffelovu věž z přírodního materiálu.

Druhý den jsme docestovali do Číny, neboť nápovědou k druhému klíči bylo čínské přísloví „To, co se naučíš, je bohatství, které ti nikdo nevezme.“ V rámci vysvětlení této nápovědy děti našly kartičky s obrázky a nápisy věcí, které by mohly představovat bohatství (hlavně pro děti) – např. tuna lega, sbírka 10 000 pokémon kartiček, krásné šaty, playstation, drahé auto, zlato, chytrý mobil, super domácí mazlíček, vědomosti a další. Když byly všechny kartičky vyloveny, s dětmi jsme se společně zamysleli nad tím, co může být ukradeno zlodějem, zničeno vlivem požáru/povodně nebo zabaveno rozzlobenou maminkou. S dětmi jsme se shodli na tom, že to, co se naučíme, nám nikdo vzít nemůže. Navázali jsme na to příběhem Jana Ámose Komenského.

V Číně děti dostaly vějíře, které si mohly vyzdobit.

Následně jsme se na skok vrátili do České republiky – dorazil k nám Petr J. ze Záchranné stanice ve Spáleném Poříčí, kde zachraňují poraněná divoká zvířata a starají se o ně. Petr pro nás připravil zábavný workshop o činnosti záchranné stanice a o divokých zvířatech. V druhé části workshopu nám Petr ukázal a představil několik zvířátek ze Záchranné stanice.

Kdo chtěl, si mohl při obědě vyzkoušet jíst čínskými hůlkami.

Třetí den jsme se ocitli v daleké Antarktidě. Potkali jsme tamní cestovatelku v teplém kožichu, která dětem zadala hned první úkol. Děti přenášely obrázky potřebné k vyprávění příběhu přes nebezpečné zamrzlé území. Když byl donesený i poslední obrázek, děti se sesedly do kruhu a poslechly si od cestovatelky příběh o tučňákovi, který se vypravil na ptačí sraz. Pointa příběhu – že každý je jedinečný a v něčem výjimečný – navazovala na dnešní citát s nápovědou ke 3. klíči: „Každý člověk je pokladem“.

Děti vyzkoušely možné způsoby lovu na Antarktidě – lukostřelbu a hod „oštěpem“.

Také si děti modelovaly ze slané hmoty zvířátka.

Táborníci navštívili i stanoviště, které se neslo v duchu nebezpečného cestování na Antarktidě – děti si zkoušely pochod na dřevěných lyžích, na asfaltované cestě namalovaly překážkovou dráhu s nebezpečnými víry, ledovými krami a divokými vodními tvory. Namalovanou trasu si pak děti nadšeně prošly hned několika způsoby.

Čtvrtý den jsme se dostali do parného Egypta. Prvním úkolem dětí bylo vydat se do staré pyramidy a vynést odtamtud ukrytý poklad. Děti v pyramidě narazily i na mumii, která po konci hry na naléhání dětí i ožila a nechala se vodit. Na hru jsme navázaly zamyšlením, kdy jsme si přečetli citát starověkého faraona Achnatona: „Být spokojen s málem je největší moudrost. Kdo zvětšuje své bohatství, zvětšuje své starosti, ale spokojená mysl je skrytý poklad.“ S dětmi jsme si povídali o tom, že je důležité být vděční za to, co máme, ne se soustředit pouze na to, co nemáme. Protože vděčnost nám dodá spokojenost a pokoj. Následně někteří táborníci (vědoucí i děti) do mikrofonu sdíleli, za co jsou oni vděční. Mnohokrát se v jejich slovech opakovala vděčnost za rodinu a kamarády, i za to, že mohou být na táboře a za zdraví.

Následně děti čekalo kreslení hieroglyfů na dřevěné destičky,

tvorba mumií

a hon v úzké chodbě pyramidy.

Poslední den děti získaly nápovědou, jíž byl citát americké herečky Judy Garland: „Největší poklad je neviditelný očím, ale rozpoznatelný srdcem.“ S dětmi jsme si poté shrnuli zamyšlení z předchozích dnů – že opravdový kamarád je nejlepším pokladem, že to, co se naučíme, je pokladem, který nám nikdo nevezme, že každý z nás je pro svou výjimečnost pokladem a že pokladem je i spokojená a vděčná mysl. A že to, co je v životě nejdůležitější, často není viditelné očima – děti tak jmenovaly např. lásku a přátelství.

Po dopolední svačině děti čekal náročný úkol – objet osm zemí (stanovišť) a splnit v každé úkol, aby následně mohly v USA získat poslední klíč. Děti se tak dostaly na Madagaskar, kde si vyzkoušely např. ručkování nebo prolézání workoutové sestavy. V Maďarsku děti podle chuti poznávaly příchuť marmelády a podle čichu různá koření. V Austrálii bylo jejich úkolem určit, která z vystavených figurek zvířátek je australská, i když některé děti nejprve hádaly jako původní zvíře dinosaura nebo zebru, nakonec se s malou nápovědou dopracovaly ke správnému řešení. Na Slovensku děti poznávaly stromy a v Chile pomáhaly malému „tučňáčkovi“ lovit ryby (strefit hřebík přivázaný na improvizovaném rybářském prutu do hrdla lahve). V Srbsku se děti plavily na lodi a vylovily z rybníku plovoucí míčky a balonky (jako znečišťující předměty). V Japonsku si zopakovaly chytání jídla pomocí hůlek. A v Thajsku děti čekaly dva úkoly, ze kterých si mohly jeden vybrat – buď najít v houští nebezpečné (gumové) thajské hady, nebo si zahrát na lekci thajského boxu. Děti si mohly pod dohledem vyzkoušet údery do lapů a do chrániče, následně pak absolutně porazit v zápase boxovacího koženého panáka.

Děti starší 12ti let měly po dobu celého tábora na část dne speciální program. Pátraly tak po cestovatelově kufru dle různých indicií a přiložené mapě. Po cestě je čekalo deset zastávek, na kterých skupina musela např. vykopat indicie k další cestě, přiřadit názvy států a hlavních měst na slepou mapu, najít kartičky s nápovědou k cestě, nebo projít těžkým terénem po fáborkách se zavázanýma očima.

Další den se postaraly i výborný oběd pro celý tábor, když uvařily polévku v kotlíku nad ohněm a pomohly s přípravou lívanců.

Také měly možnost vyzkoušet si práci se dřevem, ze kterého postupně postaví středně velký dřevěný betlém, který pak bude stát před Obecním úřadem Netunice v období Vánoc. Děti nařezávaly, hoblovaly a začaly sestavovat dřevěný plůtek, který kolem betlému bude.

Zároveň si mohly připravit přednášku pro všechny táborníky o některé navštívené zemi.

Společně také podnikly dva výlety na kolech.

Všechny děti se také mohly vozit na lodích,

hrát fotbal,

krmit malé rybičky a následně si i nějakou pohladit (a vrátit ji zpět do rybníka),

hladit si králíčky a koťátko.

Každý den také děti čekala dobrodružná hra, ve které se setkaly s jinými, ale chamtivými hledači pokladu, kteří se také rozhodli získat všechny klíče k naší truhle. Táborníkům se podařilo nepřátelské hledače pokladu každý den porazit a vyhrát nad nimi všechny potřebné klíče.

Na konci posledního dne po získání posledního klíče konečně nadešlo odemčení posledního zámku a otevření truhly s pokladem. Po chvíli napětí, kdy trojice dětí odemykala zámek, odmotávala drátek u zámku a sundala řetěz, jsme se konečně mohli podívat na samotný poklad. Ve velké truhle byl pro každého hezký dárek.